V roce 1940 se otevřela nová porodnice s vlastní kaplí a zároveň se osamostatnila řada pracovišť – patologicko-anatomické oddělení, biochemie, mikrobiologie a hematologie. Dostavěla se druhá budova Baťova domu stáří. V tomto roce byl 9. pavilon vyčleněn pro vojáky a říšské Němce.
Navzdory tíživé situaci si nemocnice uchovala odbornou aktivitu. Vědecký ústav pokračoval ve výzkumu a vznikaly odborné publikace zaměřené například na pracovní lékařství či problematiku předčasných porodů.
V roce 1941 vzniklo samostatné plicní oddělení a otevřel se 21. pavilon. O rok později musel ředitel doktor Albert na nátlak okupantů opustit nemocnici – nejen jako ředitel, ale i jako lékař.
Objevovaly se také snahy o výstavbu zcela nové nemocnice – nejprve v lokalitě Zimního stadionu, později v Prštném a nakonec v podobě kompletní přestavby stávajícího areálu. Ani jeden z návrhů však nebyl realizován kvůli nesouladu ve vedení firmy.
V letech 1944 až 1945 nemocnice čelila epidemii tyfu. Pro potřeby izolace nakažených a jejich terapie slunečním zářením vznikly jednoduché dřevěné stavby – tzv. tyfové baráky. Na pozemku mezi jídelnou, očním a kožním oddělením, dnes známém jako „zrcadlo“, se pěstovala zelenina, která pomáhala pokrýt potřeby pacientského stravování v době nedostatku.
Po válce se doktor Albert do nemocnice vrátil, brzy poté však kvůli neshodám s vedením Baťových závodů podal výpověď.
Nastalo období, kdy informace o dění v nemocnici téměř mizí z veřejného prostoru. Co ale víme je, že zde pokračoval odborný rozvoj – v souvislosti s válečnými zraněními se rozvíjela poúrazová rehabilitace a připravil se projekt na výstavbu čtyř nových budov.
Vrátit zpět
